Upozornění: Tento článek je šrot. Nedává smysl a odklání se od původního témata.

Přečtení Patrikova článku Rozumní lidé cvičí, primitivové zvrací do záchoda mě dovedlo k úvaze, do jaké skupiny Patrikem vyjmenovaných lidí patřím. Podle mého názoru to nejde rozdělit přesně tak, jak Patrik říká – na tlustá prasata a lidi, kteří něco dělají.

Troufám si tvrdit, že patřím mezi skupinu lidí, kteří si budou vydělávat hlavou, což ve většině případů znamená celý den sedět. Už mám na to pěkný trénink, ve škole jsem od úsvitu do setmění. Ano, je to tak, když jdu ráno do školy, tak je tma a jdu ze školy a je zase tma. Přijdu a žádnou fyzickou námahu nevykonávám, takže jsem podle Patrikovy teorie tlusté prase. Podle mého skromného názoru nejsem, ale přitom se zrovna nepřetrhnu.

Ze školy jsem vyflusaná, ale přesto plna energie, vždy bych něco dělala. Ale v zimě to nejde, nenávidím zimu. Kdyby bylo teplo, nasedla bych na kolo. Ale v zimě to je o ničem. Zima je krásná, ale nemám jí ráda, protože mě strašně omezuje.

Patrik radí „každodenní hodinu na rotopedu“. Jenže co to je? Nevím jak Vy, ale já rotoped nesnáším, copak je normální stát na místě v místnosti plné příšerných posilovacích strojů a šlapat jak blbeček? Vždyť to ztrácí ten původní smysl, projet se po krásné krajině, nebo po pěkné cyklostezce podél Labe do Drážďan. Jak může někoho bavit šlapat na rotopedu? Rovinka, která se ani nehýbe, co to je? Nebudu dělat věci, které dělat nemusím a nebaví mě.

Možná hledáte nějaký smysl tohoto článku, musím říci, že asi hledáte marně. Je to můj výkřik ze zoufalosti, můj stesk po pěkném počasí, moje touha po jaře. Zima je nudná. A pak přijde Patrik Vogl a radí, že mám jít šlapat na rotoped, protože jsem tlusté prase.

Přijde jaro, bude krásně, mě bude krásně. Přijde léto, bude ještě krásněji, já se budu mít báječně. Pak se dostaví podzim, a já spolu s přírodou začnu pomalu usínat. A najednou je zase zima. Ta hnusná a nudná zima. Začne jaro, a já budu maturovat. Ještěže se nematuruje v zimě, to bych neprošla.

Žádná kapsa, potřeba mít sebou mobil, znáte to? Tak tohle zažívám poslední dobou poměrně často. Jsem vlastníkem tvárnice Nokia N95, která se nikam nevejde, dokonce často ani do kapsy. Ale jsem zvyklá nosit mobil neustále u sebe, vlastně asi jenom kvůli tomu, abych věděla, kolik je hodin.

Pokud jsem v Čechách, tak mobil používám na volání a psaní SMS. Pokud jsem v Německu, což je většina mého drahocenného času, tak na zjištění „kolik je hodin“ a občasné zkontrolování emailu, pokud jsem už v posteli a nechci se zvedat a zapínat počítač. Totiž, ono je to tak, že vypnu počítač a začnou mi chodit emaily.

Jenže ta tvárnice je vážně velká. Je to celkem dobrá hračka, ale pomalá a odporně veliká. Pomalu ztrácím nervy. Ale dnes jsem to vyřešila. SIMkartu dala zpět do mého starého, dobrého, hloupého, malého telefonu od firmy Sony Ericsson a tvárnici mám vedle postele na poličce. Použití je všem jasné, budík a přístup k internetu. A můj malý, starý, krásný se mi akorát vejde do kapsy.

K čemu ten mobil tedy nosím neustále u sebe? Abych věděla, kolik je hodin.

Asi si pořídím hodinky, …

Co je to reklama? Asi ani žádná definice neexistuje, proto se pokusím nějakou vytvořit. Reklama je … Nevím, možná něco, co ovlivňuje lidi? Něco, co otravuje klidné bytí? Něco, co je lepší ignorovat? Nebo snad něco, co nám dá vědět o nějaké novince? Z toho kloudná definice nebude. Ale potřebuje vůbec někdo definici reklamy? Zajisté ne, protože všichni vlastně víme, co je reklama zač. Jen si to moc neuvědomujeme.

[celý článek]

Zálohujete si všechna pro vás důležitá data? Ukládáte průběžně rozdělanou práci? Pak patříte mezi tu šťastnou menšinu. Ačkoliv se vám to zdá téměř nemožné, existují lidé, kteří práci uloží až když je hotová, ukládají na systémový disk a nikam jinam nezálohují.

Proč o tom vlastně mluvím? Právě jsem byla skorosvědkem vylití vody na počítač. Už chápete, proč mám averzi vůči lidem, kteří si postaví sklenici s pitím vedle počítače, popřípadě dokonce na něj?

A co se stalo? Pravděpodobně zformátovaný disk, soudím podle toho, co mi bylo vyprávěno. Nešťastník tam měl mimo jiné jeden rozdělaný, téměř hotový referát a komplexe Arbeit (taková práce potřebná k propuštění k maturitě o hodně stránkách), která už se taky chýlila ke své definitivní podobě a odevzdání.

No a ten člověk, který si vylil vodu na počítač, si samozřejmě nic nikam nezálohoval. Vždyť na opravdu důležité věci stačí flasha s opravdu skromnou kapacitou, kterou dnes jako reklamní rozdávají na každém rohu. Záloha nezabere ani celou minutu. Tak proč to ti lidé nedělají? Samozřejmě je rozumnější si to nejdůležitější pojistit lépe, ale tato alternativa by v tomto případě byla dostačující.

Já osobně bych si nikdy nedovolila mít důležité práce jen na jednom místě! Vždyť i tupitomou databázi Tiny blogu zálohuji!

A proč sakra ukládáte na systémový disk svá data? Nikdo vám snad neřekl, že se to nedělá? Mít Windows XP spolu s postahovanými viry na stejném disku jako data, o které nechcete přijít?!

Průběžné ukládání a záloha je prostě základ. Všichni přece musíme počítat s tím, že se vše pokazí vždy v tu nejnevhodnější chvíli. A proto je třeba se pojistit, hlavně u těch důležitých prací. Ale některým lidem tohle prostě nevysvětlíte…

Dnes jsem narazila na problém demokratického hlasování. Je to celkem zajímavé, do jakých nesnází nás demokracie dovede, po přečtení tohoto článku si možná uděláte lepší představu o tom, jak těžký úděl mají naši poslanci.

Představte si situaci, kdy hlasuje 10 lidí. Pro začátek dostane každý dva hlasy, které předá dvoum objektům, které se mu nejvíce zamlouvají. Objektů je asi 30, takže je celkem malá pravděpodobnost, že vyhrají dvě témata.

Ale samozřejmě, že hlasování dopadne 4 hlasy pro šmoulu, 4 pro zlobra, 3 připadly drakovy, 3 elfovi a 3 hobitovi. A těchto pět bytostí se dostane do druhého kola.

Každý hlasující má možnost podpořit pouze jednoho favorita a po tomto kole tu máme dva vítěze. Šmoulu a hobita. To neznamená nic jiného, než že musí proběhnout další kolo hlasování.

A jelikož je deset hlasujících, kolo končí s poměry hlasů pět ku pěti. Jak jinak, že?

Ach ano, a tady nastává moment, kdy už se neví, co dál. Vezme se přestávka, nebo se případ odloží. Takže zase žádný závěr.

Demokracie je fajn, ale má své mouchy. Pokud má být počítán každý hlas, pokud má mít každý hlas stejnou hodnotu, jsou pak určité řešení problému zbytečně odsouvány a prodlužovány. Kdyby se místo zdlouhavého hlasování rovnou jednalo, tak je méně problémů, protože by byly dříve vyřešeny.

Nejsem proti demokracii. Jen si myslím, že by tu pořád měla být nějaká autorita, která v nerozhodných situacích zasáhne a zasáhne v čas. V opačném případě totiž vznikají diskuse o ničem, přetrvávající problémy a co hlavně, nic se nevyřeší.

Co to znamenalo v praxi? Zabitá hodina češtiny, když se mělo dohodnout téma na fejeton. Nemohla přijít učitelka s jedním. Každý přinesl tři. Nakonec jsou dvě témata, i když měl být výsledek psát všichni stejné téma.