Dnes jsem narazila na problém demokratického hlasování. Je to celkem zajímavé, do jakých nesnází nás demokracie dovede, po přečtení tohoto článku si možná uděláte lepší představu o tom, jak těžký úděl mají naši poslanci.
Představte si situaci, kdy hlasuje 10 lidí. Pro začátek dostane každý dva hlasy, které předá dvoum objektům, které se mu nejvíce zamlouvají. Objektů je asi 30, takže je celkem malá pravděpodobnost, že vyhrají dvě témata.
Ale samozřejmě, že hlasování dopadne 4 hlasy pro šmoulu, 4 pro zlobra, 3 připadly drakovy, 3 elfovi a 3 hobitovi. A těchto pět bytostí se dostane do druhého kola.
Každý hlasující má možnost podpořit pouze jednoho favorita a po tomto kole tu máme dva vítěze. Šmoulu a hobita. To neznamená nic jiného, než že musí proběhnout další kolo hlasování.
A jelikož je deset hlasujících, kolo končí s poměry hlasů pět ku pěti. Jak jinak, že?
Ach ano, a tady nastává moment, kdy už se neví, co dál. Vezme se přestávka, nebo se případ odloží. Takže zase žádný závěr.
Demokracie je fajn, ale má své mouchy. Pokud má být počítán každý hlas, pokud má mít každý hlas stejnou hodnotu, jsou pak určité řešení problému zbytečně odsouvány a prodlužovány. Kdyby se místo zdlouhavého hlasování rovnou jednalo, tak je méně problémů, protože by byly dříve vyřešeny.
Nejsem proti demokracii. Jen si myslím, že by tu pořád měla být nějaká autorita, která v nerozhodných situacích zasáhne a zasáhne v čas. V opačném případě totiž vznikají diskuse o ničem, přetrvávající problémy a co hlavně, nic se nevyřeší.
Co to znamenalo v praxi? Zabitá hodina češtiny, když se mělo dohodnout téma na fejeton. Nemohla přijít učitelka s jedním. Každý přinesl tři. Nakonec jsou dvě témata, i když měl být výsledek psát všichni stejné téma.