Nemohu si pomoct, ale po dnešním dramatickém dopoledni jsem si asi vypěstovala odpor k psanému dramatu. Nikdy mi to nešlo číst, ale dnes tomu bylo jinak. Začetla jsem se celkem rychle, dva Čapkové – Matka a Bílá nemoc – byly celkem rychle za mnou, ale něco se mi na tom prostě nelíbilo.
Musím uznat, že je to čtitelnější nežli třeba Strakonický dudák, ale pořád mi ta dramata přijdou něčím zvláštní. Možná jsou zvláštní jen proto, že to není próza?
Já vím v čem je chyba. Ta díla jsou nedodělaná. Zdají se být nedodělaná. Něco tomu chybí, nějaká akce. Vše je tam popsáno tak suše! Nedá se to číst, možná kdyby to člověk polil. Myslím, že během dnešního dopoledne dosáhla má nechuť k dramatu vrcholu. Ne, vážně mě k tomu dlouho nikdo nedonutí.
Sakra, to zase není pravda. Ještě mě tu čeká jedna knížka, a to německy.